Pachuť každodenního zklamání se mi
Časem zaryla až hluboko do
Morků kostí do krve
I do tváře

A démoni mají až moc vlídné
Oči ve svitu nočního měsíce, hvězd a poloprázdných
Sklenek

Sýkorky na okně vzletěli do
Modrých dešťových mraků

Jaká to krása živote

Kéž bys mě aspoň na malinkou chviličku obdařil
Křídli a nespoutanou svobodou
Kvůli které bych dokázal na místě zemřít

Prohrál jsem až moc nesmyslných bitev
A promarnil až moc dnů


A tato báseň snad výpověď
Ba dokonce útěchu v ní hledám