Z popela slzy vybrat chtěla
na šatovku přišít zpět,
by nahá, zkřehlá, lidská těla
zaslechly její tichý zpěv.

Blízko, moc blízko k cíli byla,
leč popel zprudka vzplál,
hněvem jež v sobě probudila
když Bůh se jí smál.

Zády se k nebi obrátila
do šatovky v tiskla tvář,
tu slzy v očích objevila
milosti boží zář.