Ano zima, milí přátelé, je řeč o zimě. Zima, ta podlá a krutá přítelkyně tichých zimních večerů, ten ďábel v říši lidí. Je nehmotná, nemá pach a nemůžeme ji vidět, ale každý z nás ji zná. Ten odporný výsměch stvořitele, co tiše vplouvá do našich domovů. Již v brzkých zářijových dnech pevně dosedá na trůn přírodního koloběhu a líně z něj odchází až v pozdních dnech květnových. Nelze se jí zbavit, je tu všude kolem nás, obklopuje nás jako ta nejtemnější noční můra. Zavřeme-li oči, je tu, otevřeme-li oči, zas je tu! Pronásleduje nás jako štvanou zvěř.
Každé ráno, když nás probudí ten drnčivý rachot našeho budíku z příjemného letního dne, proklínáme tento nechtěný dar. Jak je příjemně pod tou spásnou přikrývkou. Ó, kéž bych mohl v jejím skrytu zůstat celý den, celý týden, celou zimu. Oh ano, na podzim bych ulehl do svého medvědího pelechu a nevylezl bych dříve, než by první čáp zaťukal na okna mého pokoje. Jaká spásná představa!
Jak smutné, že mi to není souzeno. Ne, já musím vstávat, za chvíli začíná škola. A tak odkládám přikrývku, svou spasitelku, záruku blaženého spánku a vydávám se na milost a nemilost zimě. A už je tu, proklatá nevděčnice. Přichází zvolna, a přesto rychle. Zprvu se dotkne konečků mých prstů, ach ano, ten pocit již znám. Zdá se, že to bude příjemné, pak ale zima přichází v celé své kráse. Celého mne obklopí. Začne se dotýkat mé kůže, nejprve na ni hraje jako na varhany, poté na ni začne dorážet, jako doráží rozzuřený lev na mříže svého vězení, a pak? Pak se vám nemilosrdně zakousne do kůže, jak jen to dokáže zima samotná. Ale zde to nekončí, zde to teprve začíná. Nenasytná ta zima jest. Pokračuje dál vaším svalstvem, ochromí ho a zneškodní. Baží se vaším utrpením a bezmocí. Pokračuje dál a dál, až se dostane na samé kosti. Ano, jednu kost po druhé pojídá. Ó, kéž by mi je kat na mučidle lámal, než abych je nechal na pospas tomu ďáblu v ledové kápi!
Rychle, musím se zvednout, dokud mi ještě slouží mé klouby. Sbohem postýlko! Neboj, večer se zas vrátím zpět do tvého lůna. Teď rychle k snídani. A zima? Ta tu je stále. Někdo ji má rád! Jak jen ji někdo může mít rád? Vždyť zima je symbol temnoty a nicoty. Oh ano, daleký vesmír, to moře temna a pustoty, je tak studený a tak smutný. A slunce? Slunce je symbol tepla a symbol života, je to velký dar hodný úcty. Vždyť je to právě v létě, kdy nám ptáci zpívají své balady u našich oken, kdy srnky šťastně a bezstarostně pobíhají po lese a les šťastně šumí a šumí. Jsou to právě letní říčky, u kterých rádi sedáváme a do kterých s oblibou hledíme. A zima? Co dokáže ta nevděčnice? Ze stromů serve listí tak rychle, že by zahanbila hladového u stolu plného jídla. Z nádherných přírodních majestátů, na kterých se celé léto bezstarostně třepotají elegantně tvarované lístky, zbudou jen pahýly. Z voňavých luk, z obrazu tvořeného tisícem kvítků, udělá zima jen bílé plátno. Jak snadné! Tak léto, a můžeš začít nanovo. Jen ráno slunce vyjde nad obzorem, hned si to míří zase spát. Ani slunci se nechce svítit v tak nehostinné krajině. A jako třešnička na dortu: noc ovládne celý náš svět. Noc a zima, jaké to děsivé spojení.
Teplo. I když pouze v hrnku a slazené cukrem, ale přeci teplo. Nejdříve rozehřeji ruce a ty mi pak nalijí ono teplo do úst. Je to slabá zbraň proti kruté paní zimě, slabá, ale lepší než žádná. A zde, u hrnku čaje, představuji si poušť. Ano poušť, to čisté teplo. Kráčím tou krajinou tepla a rozpálená zrnka písku mi padají do bot. Teplo vítězí. Cítím, jak slunce vyhání z mých zad přisluhovače zla a teplý vzduch mi zvolna nadzvedává triko. Ano, před zimou se halíme do nejrůznějších látek, které na oslavu léta zas ze sebe strháme.
A pak? Pak je tu zase zima! Z pěkného snu zpět do reality. Zima je strašná. Už vidím svůj konec! Je pozdní zimní večer. Já ležím na svém smrtelném lůžku. Ani teď nemá úctu! Neustále na mne v mé poslední hodince doráží. Kouše a štípá. "Kdo jsi, že nemáš ani kouska slitování?!" "Zima, ... já jsem zima." "Už dost!" zvolám, "mám po krk tvé podlé krutosti, nechť radši skonám než o rok déle trpět pod tvou krutovládou!" A z ničeho nic mne naplní nepředstavitelné teplo. Uprostřed zimy nade mnou zima ztratí moc! "Ať žije léto! Třikrát hurá!"
A co dál? No, začíná škola.