"Áááh, uzavřel sázku. Na mne! Mizera!
Nejlepší bude již nereagovat.
Jenže jak, vždyť jsem ženská!!!
To je téměř nemožné ..."
Vždyť už Shakespeare říkal: "Jestliže potkáte ženu, která vám zůstala dlužná odpověď, dobře se jí podívejte do úst. Určitě přišla o jazyk."
"Ok, dobrá. Berme to tak, že nevydržím mlčet. Ale pak – jak mám zareagovat?
Když už nevydržím, tak ať alespoň tu sázku vyhraje – ať je z toho alespoň pro někoho užitek.
Jenže nevím jakou reakci vlastně čeká a mám jen jeden pokus se trefit. "
A tak raději neřekla nic.
Paradoxně, nejlepší je pro mlčení – když vlastně nevíš, co říct.
A pak?
Pak to jak se zdá vyšumělo ...
Anebo ne?
Nevíte, jak se zbavit toho dluhu?