Slzy mi tečou po tváři
při vzpomínce na dětská léta
pokouším se jít dál, ale opět padám

potají se učím novým věcem
ve slunci vidím svěžest a cit
párkrát jsem se už popálil

až po bolesti vidím kam a jak dál
odtud už je pravý čas odejít
hledat ten pocit nebo vykopat díru

otáčím se zády k vykřičníkům
mám z nich strach a lapám po dechu

už svítá a já zdravím svou zem
broukám si jen tak pro radost
fontány se klaní za potlesku lidí

můj rozum si žije v chladných prostorách
sfoukávám svíčku, ať už to nepálí
memento mori je mi symbolem.