Vím, kdo mě zabil
dávno před úsvitem,
jenž prolínat se může
s dnem

napůl v dešti nejistot,
kdy mírné pohlazení
bolí jako úder bot,
jenž nakopnutím žádným není

Vím, kdo mě zabil,
dávno, během bdění,
než odzvonili klekání
z odložených chvil

při nočních kapkách bez sebe,
co zabraňují snění,
v neurčených otázkách,
když odpovědí není.