Tma jež se šíří,
duši pohltí,
černá jak noc,
nenasytná jak věčnost,
nenávist.

Stojí sama,
čistá a nádherná,
vzdorující,
silná,
láska.

Souboj již od počátku věků.
Kdo má navrch?
Kdo zvítězí?
Topíme se v jezeru nenávisti
a láska,
s rolí zachránce,
chce nás vytáhnout.

Někteří její pomoc uvítají
s otevřenou náručí.
Ale jiní,
jako já,
ji odmítli.

V srdci,
jež pohlcuje Temnota,
láska pomalu umírá.
Nakonec
je každý úder srdce zbytečný,
protože nemá důvod
dále bít.