Mám rád podzim
svébytnou část roku, co nikam nespěchá
ulepenou z bláta deště
a víla rosy spílá cosi
do dály hledí
ten podzim
kterému ještě zima na záda nedýše
a ranní mlhy
cukrované jinovatkou
líně se převalují po dnách údolí
vzduch svěží je, nejspíš v něm hledáme
něco víc
něco víc není ani třeba
když na pláních kouříme
bez dýmek
bez cigaret
u rybníka stojí topol
jako minaret
a stará lávka drží
krok po kroku
stíny provází nás
(svítá)
bok po boku
Mám rád podzim
ranních vlaků před pátou
kdy těžký šplouch kapra tne ranní minutu ticha
a už se objímá s dálavou
ten podzim
kde čas kráčí ve svých šlépějích pozpátku
člověku dává nadechnout