Tvé neodolatelně modré oči jsou jako průhledná řeka, valící se do tmavého a nekonečného oceánu.

Tvůj úsměv je jako nebe bez mráčků.
Vždy tak radostný,
jako kdyby ani žádné zlo neexistovalo.
A pouze štěstí život provázelo.

Tvůj dotek je jako pohlazení čerstvé jarní trávy. Tak hebký a něžný.
Ikdyž je pouze letmý a neúmyslný.

Vždy, když se naše pohledy střetnou,
jiskřičky v nich rychle se mihnou
a nad hlavou svatozář se ti objeví
a čelo kapičky potu zalejí.

V tu chvíli pocítím ten známí hřejivý pocit u srdce. Ale cítíš to samé?
Je mi to jasné...
Jsem pro tebe jedna z davu
a na vlvách osudu stále plavu.

Až dopluji do přístavu svého,
budu se moci přidat do života tvého?