Tvé oči jsou zalité potoky slz.
Nevěříš-tvá duše je probodnuta skrz na skrz.

Ležíš v posteli v obětí deky,
Čas tě teď nezajímá jsi plná vzteky.

Nevěříš ve svobodu na lásku a city, ty jsi teď bezradná dusíš se vzlyky.
Oheň už skomírá ty ležíš nehybně, usínáš neklidně bojíš se zítřka.

Problémy beznaděj přichází se světlem nového dne,
Komu se svěříš s tím co tě bodá u srdce?

Zrada a nenávist našla si cestu,
k tvé malé dušičce co je teď zraněná.

Ty jsi však silná a nedáš se lehce, novému dni na vstříc se vydáváš.
Problémy za sebou v ohýnku necháváš.

Okusila jsi hořkost tohoto světa, jsi však teď silnější než mnohý lid.
Tak běž tvá cesta je prázdná běž, běž jí nakreslit…