Z úmorné hlubiny volajíc o pomoc,
žádá ať nespíme.
Bez něho jakoby člověk nebyl,
tolika věcí kolik si zkusíme,
žádá nás abys ho pořádně střežil.

Možná nám říká co sami chceme,
možná je jen trnem v naší patě.
Co když si s námi jen tak pohrává,
štěstí je přece jen věcička toulavá,
sotva se pustí a za rohem má tě.