Opět neztrácím chlad, ale i tak usínám
sněhová vločka mi usedá na rameno
Tvé oči křičí bolestí

netajíš se tím, že trpíš
ocelová lavice je mi svatou
o pár kroků jsem pořád poslední

stavím si modely křížů
krvavé prokletí se láme o čas
tajemná rozcestí Ti říkají paní

pokoušíš se být svá, ale nemáš šanci
protančím večerem, bleskově zmizím
návrat do záhad
kde se nekončí

hlava mě bolí jak se mi v žilách krev vaří
za chvíli se snad probudím
podívej se,
co vidíš
a pozor si dej

máš volnost v křídlech na úpatí skály
říkám, nenič,
co neumírá
dnes počítám s večerním deštěm

ona je tou
která nezhasne ve větru
já jsem tím žárem
co nepovolí

společně zaříkáme náš chmurný přístav
přicházíme ve dvou barvách
žádné rostliny už nekrvácí

snažím se najít sebe
v Tvých očích.