Jak jsem na ni mohl zapomenout?
Je tak neuvěřitelně uvolňující a plná emocí.
Čeho se má člověk držet,
když stébla chytá se jak tonoucí?

A když mě mdloby a hladomor netrapí,
měl bych být šťasten z toho co mám,
a přesto tomu tak není..........
vím že se čas už nikdy víc nevrátí.

Mysl mou do hlubin tónů stahuje,
hudba co jest jako pevná lana,
na chvíli duše se z ničeho raduje,
nesnáším proklatá zítřejší rána.