Co sudba pravila?
Co pravil zákon?
Kdo zrušil pravidla?
Kdo zkrátil křídla?
Proč oheň nehasí?
Proč písně pějí?
Jen další topivo přihazují
Spálili pocty a spálili touhy
podetli mosty, základy duhy
Kdo toužil vyvanout?
Kdo tušil zázrak?
Kdo zkoušel vypadnout?
Kdo padnul naznak?
Nájemce života
za vraty jsoucna
lehce se mihotá
do budoucna
Jaké však budoucno
když dnešek pálí
když roky snažení
nepochválí?
"Sám se chval"
volají pokrytci divní
"Svou temnou zahořklost nevyplivni"
A vlastně - pročpak ne?
pravdu mají
ač si to v nebi už nerozdají
Mastit si kartičky mohou skrytě
rozšířit partičky nepokrytě
Hrají si se slovy
hrají a zrají
a zákon nový
nám nevydají
Potřeba nových dnů
ta stále sílí
my pohár naděje nevypili
No a tak chladneme
tušíme slotu
vadneme - padneme
na Golgotu
Golgoto přízračná
sni si a dřímej
vnímej svá nadmračna
a pozřívej
Pozři nás - chátru jen,
holotu spavou
nenech nás vydat sten
přikryj nás travou
Vydej nás napospas
hroznému dni
zbav nás všech přírkých krás
svou pochodní
Proměň nás v chlípnou drť
roznes náš prach
klidně se nezavrť
v svých těžkých snách
A že ty těžké jsou - k uzoufání !¨
Vždyť nesou stovky jmen
pod svou skrání
Běží tou dolinou -
kaňonem zbožných
zakletou skulinou
vin nemožných
Proč to nevidíme?
Dráždí nás vjem?
Stále se viníme
sami navzájem
A až obvinění
všichni pak budou
nechť jsou nadháněni
vlastní sudbou;
Tak sudba pravila.
Tak pravil zákon.
Zrušíme pravidla,
zkrátíme křídla
nehasme oheň a
pějme si písně
vpustíme hnilobu
vpustíme plísně
Zítra vyvaneme
spatříme zázrak
do rána zchladneme
padneme naznak
Najmem si život
tam, za vraty bytí
lehounce přihřbí nás krupobití
(není zbytí)