Dnes na náměstí Republiky
jezdila auta
a tramvaje cinkaly
a paní s kočárkem
přecházela přes ulici mimo přechod
a slunce pálilo o sto šest
či o sto sedm až sto devět
(dost možná, až některý turista dostane úpal nebo úžeh, přijde mu vhod studený ručník na hlavu, říkal jsem si)
bylo to tak dobrodružné...
položil jsem svůj kufr
na dlažební kostky zformované v poplivaný chodník
a slovy "S kečupem"
si jednoznačně objednal.