Jemnými nedoteky osudu
rozehrávám dny
do matných tónů
černobílých kláves

V tom tichém zurčení
kdy čas stéká po řasách
smáčím ohnivé jazyky
neboť prahnu
po životě

Avšak spalován
žárem sladkých bolestí
mizí nedohraný part
dotekem osudu
s větrem rozfoukaným
popelem