Na rohu ulice v hořícím krbu,
plamínek do noci potichu šeptá,
ukrytý do peřin vlastního studu,
čekajíc na hlas, když nikdo se neptá..

na kraje bludiček ovesných vloček,
na oči jestřába, uši netopýra..

na divné výlety toulavých koček,
na šťastné návraty, až srdce se svírá..

Na rohu rozcestí hluboký pralesů,
nasáklých vláhy z ranního deště,
ve staré košili učit se bez stresu
poslouchat otázky, co nepadaj´ještě..

proč krása umírá na prahu lásky,
ve zdání průvanu vedlejších dveří..

proč láska ukrývá pod křídly odvahu,
v čase, co byl nám dán, když druhý nám věří..

Na kraji úpatí vysoké skály
ležící v kořenech starého smrku,
pohledy mizící tam někde v dáli,
v útržcích vzpomínek zpustlého hluku.