Pryč je doba kdy vodili nás za ruce,
pryč je doba kdy jsme o víkendech vyspávali opice,
pryč je doba kdy nám vše procházelo,
pryč je doba kdy jsme vyváděli a nic se nedělo.

Už máme za sebou první lásky,
ale ještě nám nešedivý vlásky.
Už máme za sebou i lásky druhé,
a víme že i když skončí,
konec světa z toho nebude.

Teď víme že čas neúprosně běží i to,
že nám celý svět u nohou neleží.
Víme už co se sluší a patří,
i to,že slováci jsou naši bratři.

Víme že jedna věc má své klady i zápory,
víme že lidé ubližují a často to zabolí.
Víme že nám nic nespadne jen tak z nebe
a spolehnout se můžem jen sami na sebe

To je jen něco co jsme během mládí poznali,
je mnoho věcí které se nám zatím nestaly.
Jsme na prahu dospělého světa
v tom co nechceme máme už právo veta.

Mládí je krásné období života,
to co nás straší je ale samota.
Potřebujeme kolem sebe svou rodinu přátele a lásky,
prostě ty, kteří občas pohladí a počechrají vlásky.

Co máme před sebou málokdo tuší,
musíme nastražit oči a uši.
Vstupujeme do světa dospělých lidí,
kteří v nás pořád jen děti vidí.
Vykročme tedy pravou nohou, udělejme první krok,
a jak se nám povedl, můžeme zbilancovat třeba příští rok!