Řekni mi, ještě pořád čas od času
Nějaký opozdilec oknem v přízemí
Do třídy vklouzne bez hlasu?
Je to tak dávno, zdá se mi.

A ještě pořád úzké, strmé schody
Lesem na hřiště vedou?
Víš, v mých snech po nich stále chodí
Ta dívka s tváří trochu bledou.

Držíte pořád službu u dveří?
Botníky pořád jsou, kde tehdy byly?
Člověk jen stěží uvěří
Že po nás ještě stopy zbyly.

Už asi vyměnili lavice
Do nichž jsme psali (vím, to se nemá)
A možná, že jen v suterénu jedna krabice
Jako památka zůstala, stará a němá.

V té krabici se snad bez ladu a skladu
Kopie našich vysvědčení a maturitních prací
Plných nadějí, jež rády předcházejí pádu
Teď pod nánosy prachu ztrácí.

Řekni mi, ještě pořád stane se
Že v dlouhých chodbách někdo potká lásku
A bolest, kterou nesnese
Do čela vtiskne mu první vrásku?