Chce se mi okno otevřít, docela dokořán.
A do všech světových stran, vykřičet svůj žal.
Křičet jej z plných plic.
Do dvora, do ulic, do měst i do vesnic.
Nejdřív žal vykřičet a potom jenom plakat.
Docela tiše tichounce, aby to všechno vyšlo.
Ten bol a žal, žal i bol.
Vše zdá se být jak zlý sen, co každou chvíli skončí.
Takový zlý a krutý sen. "On nás všechny jen zkouší!"
Říkali jsme si: "Ke štěstí chybí nám už jen dcera."
Ale ona se přeci narodila teprve včera!!!
Včera a dnes. Co to je?!
1 den, 24 hodin, 1440 minut společného štěstí.
A pak.. teď?
NEKONEČNO.
Nekonečno hlubokého žalu, bolu, smutku.
Nekonečno zoufalství a stesku.
Mého žalu, bolu, smutku i stesku.
"MÉ" nekonečno.
Tvrdá, krutá realita, zvaná "ŽIVOT"