Báseň co v plamenech zrodila slova
svůj první verš mi do uší zpívá
o tom že každej den lze začít znova
že tisíc možností ještě mi zbývá

Toužím se probudit v to správný ráno
v propasti času hledám ten den
kdy z prachu povstane co bylo dáno
kdy život změní se navždycky v sen

Sen kdy vše spojí se v bezbřehém souznění
v oblaku radosti Já budu Ty
v dotecích květin dál upadám do snění
v nachových červáncích vidim tvý rty

Však poslední verše mi v uších dozněly
nemám se už kam schovat
planoucí úplněk v půlnoci doplakal
v básni co v plamenech zrodila slova