Zvrácená duše čelistí žraločích,
zmítáš se v bolu srdce svého,
pocity netvora, tělo člověčí,
se ve chrám hněvu ocitly za měsíce bledého.

Ukrutná touha po lásce,
hledáš-li, najdeš zradu.
Nechceš dát život svůj sázce,
však pak poznáš jen lidskosti ducha.

Kdo touží po nezměrném štěstí?
Kdo chce míti moc?
Mně stačí prosté objetí beze lstí,
leč duše lidská již jen jest jako noc.

Nevím sám, co v životě hledám,
nechci ublížit více, nežli jest,
vždyť života kus lásce dávám,
co vrací se mi však? Klam, zloba a lest.

Zvrácená duše černých myšlenek mých ...