Za dnešní den jsem téměř nic nevykonal,
a to jen díky myšlenkám marnotratným.
Než zůstat živý radši bych skonal,
přemýšlím nad svým životem matným.

Nečekat co bude často se vyplácí,
nelze vše zaplácat nějakou legrací,
mám se snad v životě vidět šťastným?
Když vím že všichni jsme prostí pěšáci?

V dopise starém listy otáčím,
poněkud voňavé tohleto vzpomínání,
s tímhle tím lejstrem na večer vystačím,
pro příště nepsaných tucet mám k mání,
ke svému vnitřnímu pokochání.
Co se však děje sám nemám zdání,
čtu pořád dokola bez přestání.