Našel jsem myšlenku.
Uviděl jsem ji vyšla si na procházku.
Vypravil jsem ji z mý hlavy snad nebo vyslal jí nikdo k nám.
Ta malá myšlenka ztratila se z dohledu.
Je tak rychlá v běhu uhlídat ji nedovedu.
Pak vzhlédl jsem na noční oblohu,
uviděl jsem ji na vrcholu.
Malá hvězdička jakpak by se tam dostala.
Možná noční vánek vyzvedl ji k nočnímu
mraku. Možná že vystoupila z hvězdného
vlaku. Ta zlatá hvězda připadá mi že je
na černém sametu ráda.
Na zemi se nejspíš bála.
Špatná moje domněnka.
Hvězda se náhle rozhoupla.
Ze strany na stranu, stála jen na
malíčku.
A poté za chviličku, upustila poslední sílu, přehoupla se přes poslední hranu.
Kutálela se z nočního svahu.
Možná v tu chvíli někdo spatřil ji ve svých očích a ve slovech vnitřních
si něco přál.
Možná to přání je v myšlence ukrytý a
možná se ti i vyplní.