Život – někdy je jako příliv moře
zapadající slunce
druhý den se zmítá
v rozohněném
nedozírném moři
daleko od všech
a přece ne samo
ty tíživé myšlenky
neodešly
vše rozmazané
kapky řežou obličej
rozpadá se na střípky
mozaika ničeho
voda zametá minulost
nevnímá přítomnost
a budoucnost?!