Zeptal se mě syn: "Mami, co je štěstí?" "Chlapče zlatý, to je různé. Pro někoho peníze, majetek. Pro jiné pohlazení, čtyřlístek. Kominík na náměstí. Každý zkrátka to své, to své trochu jinak vidí. Třeba jako ptáka s bělostnými křídly." A on na mě: "Kdepak štěstí bydlí?" Říkám: "Synku zlatý, to máš taky těžký. Asi v malém domku, kde chtěj mír a zdraví aby všichni byli. U všech skromných lidí, co se mají rádi, co si nezávidí. Každičký tak z nás vlastní štěstí má." "Ty maminko taky?" ihned vyzvídá. "Ale jistě, kloučku, i já to své mám. Večer do postýlek si jej ukládám."