Naděje

Něco mě zevnitř užírá,

něco v mém srdci umírá.

Má naděje už tu není,

proč se život tolik mění.



Říkal jsi

„vždy tu budu pro tebe“,

ale myslel jsi jen na sebe!

Jsem snad neviditelná?

Jsou má slova tolik nesrozumitelná?



Lásku kterou jsi mi dal,

s mým štěstím zpět sis vzal.

U nohou ti teď klečím,

a bez přestání brečím.



Děláš jako bych nebyla ,

žádná lítost ti už nezbyla.

„Prosím nenechávej mě samotnou,

obklopenou prázdnotou.“



Ty jsi otevřel oči,

okolo kterých můj svět se točí.

V tvých očích slzy se objevily,

chyby si teď uvědomily.



Na naše chvíle jsis vzpomněl,

bez kterých žít by jsi neuměl.

Ze země jsi mě zvel,

temnotou k mému štěstí vedl.



Do náručí jsi mě vzal,

svědomí své zpytoval.

Láska a naděje mé srdce pohltily,

mé oči se již v slzách netopily.