Když zapadne slunce rudá zář,
stín dopadá na mou bledou tvář.

Podivná tíseň na mne dolehne,že opět zaklepe ten divnej pán,
ten divnej pán, co vypadá tak jako hrobař.

Později už když vidiny jsem měl,
zápal plic mi na prsou seděl,
tak přišel přítel, mým vidinám se smál.

Však náhle po tom rouhání,
pzvalo se zaklepání a přítel zbled jak smrt.

Do pokoje kdosi vstoupil,
měl černý plášť a na něm perly z rosy.

Smek klobouk a řek,
jsem podivný večer.