Až v nejtemnější díře poznáš pravdu,
v okamžiku kdy ti realita setne hlavu.

Než svou krví díru naplníš poznáš bolest,
stiskni zuby, sevři pěst.

Duse tvá jež křídel útěchy byla zbavena,
hnije sama, zlomena a zmořena.

Mysl nesoucí tvé jméno, rozumu zbavena tak je to dáno.
A ty jen doufáš, že to vše jen noční můra jest, že zdráv budeš zas ráno.

Smrt větší než díra, pouští se do svého díla,
ty vnímáš je co musíš, už znáš co je ztracená víra.

Hořká zklamání lámou se o denní světlo,
jen hleď, přežil jsi to ráno.