Děd vševěd čechral svůj polštář
slunili znavené tváře
ucouraného odpoledne
na náměstí
a očmi zavřenými
si tápali v nitru
jejich štěstí
pomalu našlapovalo
v brzounkém zítru
skrz lipové ratolesti
spadané
tak nenuceně odevzdávali své duše nadcházejícímu dni