Spadla hvězda z oblohy,

pomohla mi zpět na nohy.

Tou hvězdou jsi byl ty

a já pocítila tvoje rty.



Byla to ta nejsladší chvíle,

pro ni ušla bych dlouhé míle.

Báseň jsem nikdy nesložila,

nikdy jsem jim nevěřila.



Z lásky jsem měla vždy strach,

že mé srdce promění v prach.

Tvůj úsměv je jako slunce,

dny s ním nemají konce.



Tvá něžná náruč je tak snová,

tak dokonale pohádková.

Neuplyne den kdyby mi nechyběla

a já si na ni nevzpoměla.



Můj svět do této chvíle

vypadal tak černobíle.

Ty jsi mému světu barvy daroval,

své volné chvíle mi věnoval.



Láskou jsi mě obklopil,

mé srdce probudil.

Otevřel cestu lásky a krásy

na věčné časy.