Člověče,ach člověče,
tys drahý v mém srdci,
slza po tváři mi poteče,
šaty hezké zmáčím si,
tys bolest ucítil,
a před smrtí si mi pověděl,
člověče,nezlob se.


Měls vůni růží rád,
tu vůni jara,
tak líbezná zůstala napořád,
teď břeh řeky tě kára,
studená tam byla voda,
a tys mi pověděl:Člověče,nezlob se.


Teď konec světa se blíží,
tvář teď na smrt pohlíží,
ale vítr šeptá to tvoje,
člověče,nezlob se.