Směju se smrti do očí
Zhnusen nad její ošklivostí
Na karuselu života, co stejně jednou zastaví
Zastaví, nebo zřítí se do dávné minulosti

Každá růže jednou zvadne a opadá listí
Podzim, nebude příliš dlouhý
A se zimou zmrzne i ta poslední naděje
Tak nevím proč být duševně čistý

Přezrálá jablka sežerou červi
A jejich zbytky právě tak shnijí
Jako naše stářím sešlá, vrásčitá těla
A na naše místa se postaví jiní

Nač probírat zítřky, když je teprve dnes
Proč zůstávat čistý, když nepůjdu do nebes
A proč mám držet celibát, když můžu mít perfektní sex
Stejně až chcípnu, neštěkne po mě ani pes

Mé duševní opojení, je jako vítr ze zadnice
Že v jádru jsem prohnilý už dnes mi tak nevadí
Před mými názory si i Bůh na prdel sedne
Ó, jak mě to baví, jak baví mě rouhání

Jsem anděl co oblékl košili zla
Mé blankytné oči kryjí mé lhaní
Vztek na svět a na všechny okolo mě
Ó, jak mě to baví, jak baví mě rouhání