co je to za město
bez domů plné oken
na náměstí za větrem jen bizarní báseň
a visí
matka napuchlých hlav s díky

plakal bych že mě nezabili

znějící nářkem harmoniky
bezmocí
a hosté se stále vracejí po prstech bez nehtů
dětmi svých intimních nemocí

nikdo je nečeká

co je to za lidi
plakal bych že mě nezabili

jen najít člověka