Krutá královna
(krutého světa)
Jedné pesimistce

Princezno sněhová, či snad,
královno ledová, bez citu,
probuď se ze zimního spánku,
z něhož ti nikdo nic neukrad.

Sama ses zavála tím sněhem,
mokrým a studeným,
jejž rozhazuješ blízkým lidem,
"Ty lede, s citem otrlým".

I ty jako já hledáš ten zázračný plamen,
který ti nabídne pochopení,
proč jsi ztrácela své snění,
cit, jenž byl hledán marně, nebude nalezen...

V těch zapeklitých ulicích
šlehající plameny své složité,
dřevem a alkoholem spletité
nebudeš bloudit, jak v nevěstincích.

Pod náporem světa lpít
na každém jeho kroku,
ale již budeš klidně snít,
věděti, že není citů.

Jsou jen pouhou zástěrkou těch slepých
a šátkem přes oči lidem naivním,
aby klidu bylo dopřáno zbraním,
nástrojům s pravou lidskou láskou vyrobených.