Býval na konci naší ulice
Kdys malý krámek s cukrovím
Jako malé děti jsme tam chodili
Kolikrát denně, to vám ani nepovím

Byla tam taková stará paní
A vždycky se smála na nás
Ta paní byla smutná a sama
Tak pokaždé se těšila, až přijdeme zas

Ta paní tam měla malou krabičku
A všem dětem říkala, že prý je kouzelná
My jsme v to věřili, vždyť byli jsme děti
Dalo se s ní dostat do pohádky a ona nám je vyprávěla

A my jsme poslouchali a toužili
Osvobodit všechny ty princezny a zabíjet draky
Povozit se na ohonu liščím i zlatém paroží
Dnes určitě s napětím poslouchal bych ji taky

Ale dnes už je krámek zavřený
Paní odvezla sanita a už se nevrátí
Krámek je zavřený, kapitola dětství taky
Však vzpomínky na něj se nikdy neztratí