V přítmí statných baobabů
Stojí malý dub
Roste tu už věky věků
Je to zakletý kluk

Nikdy už asi neprocitne
Ve švarného mládence
Tiše zpívá píseň svou
Zhrzeného milence

Ta píseň nese se tu věky
Už od pradávných dob
Však nikdo ji už nerozumí
Neb postrádá slov

On kdysi pěl a tančíval
S ostatními elfy
Dnes kořeny má hluboko
Zapuštěné v zemi

On míval dívku nádhernou
Lenora ji znělo
To kvůli její nádheře
Zdřevěnělo jeho tělo

Ta láska jejich trvala
Od doby velmi dávné
To proud řeky kdysi vzal
Vše co bylo krásné

On však nelituje všech svých písní
Co na loutnu ji hrával
Smál se s ní, a když byl bál
Často se s ní rád objímal

Teď v přítmí starých baobabů
Stojí tento dub
Co v kořenech mu věky věků
Sní svůj sen ten kluk