Voní mi sladce květy akátů
a letní noc se halí do šatů
z modrého sametu
s otiskem mléčné dráhy
a pošitého ornamenty hvězd.
Léto je plné svodů, mámivé
a srdce se mi snaží plést,
myslí si, že hlavu mi zamotá.
Mně ale dávno už se líbí samota,
stačí mi vidět rudé růže kvést
a Měsíc po obloze tiše proplétat se
mezi souhvězdími.
Ze džbánu mlhoviny Andromedy
třpytu nalije mi
a já zas na oplátku nabídnu mu
lyrické své rýmy,
mé žalmy, písně vděku, chval.
Osud mi spoustu krásných darů dal
a také si vzal svůj díl.
Vždycky mne ale miloval
a nakloněn mi byl až do dnešních dnů.
Voní mi sladce květy akátů -
nikdy se jen tak lehce nevzdám
všech svých snů.