Zmizela v přítmí lampy liduprázdného, ale útulného nástupiště
má bílá víla večerního rychlíku, bloudícího černočernou tmou.
Ještě před pár okamžiky tu z okénka pozorovala ubíhajíící krajinu
a teď mi zmizela, jak od ohýnku stoupající dým, neznámo kam.
Vrať se! Vrať se! Ať mohu dál vnímat tvou nesmírnou krásu a vůni
a nemusím v hloubi duše jen tajně doufat "snad někdy příště?"