Nikdy jsem si nemyslela, že se mi tohle někdy stane. Proč? To nevím a možná ani vědět nechci. Lidi, které jsem považovala za své kamarády a vážila jsem si jich, se najednou propadli do země, strhli ze sebe tu laskavou tvář a změnili se ve svině. Je to divný pocit, trochu jako pocit prázdnoty, když už víte, že za nikým nemůžete přijít a říct mu všechno, podělit se. Jen jste zjistili, že jste přišli o to nejcennější, o přátelství, které jste několik let hýčkali, pěstovali a naivně si mysleli, že neskončí. Byla to skutečná naivita či zaslepenost? Možná pouze vaše hloupost, bezmezná lidská hloupost. Ted už vím, že se musím postavit nohama na zem a jít do všeho sama za sebe, když oni jsou svině, tak proč já bych nemohla, nemám na to žaludek, ale bojovat sama za sebe dokážu, vstát a bít se. Někdy je to těžké, ale hrabat se v něčem, co se stalo, nemá cenu.