Mračna tlukou
mrazem o zem
tramvaje chromí
nikdo nejde dál než za nosem
a kdo spí v podkroví
se neví
světlo v noci nedříme
mráz zalézá pod kosti
a sami stále věříme
ve dny o sytosti
já se sirkou slzím tam
kde kraj se vine jak hymnus plicí strun
a sbírám z nebeských lůn
nasněženou něhu
a zatímco plašiče vyřvávají
holubi spí pod peřinou sněhu