Umouněné ruce zraněného dětství,
v střípku saze leží v pološedém spánku

na okraji tvrze, křehkém hlasu vánku,
zaschlé rány od slz, jenž už tiše nespí.


+


Pro střep ranní duhy odhodlaná vkročit
v slunci najít vášeň hlubokého citu

vzdor vší kráse, netoužit po blahobytu
jenom mezi řádky, vyčíst sílu z očí.