Jitrem rozbřesklým se probouzím,
sluncem ospalým,
měsícem zapadlým,
mírně vychladlým,
snem se navrátím.

Realita dneška součástí je mou,
snad všech co byli a jsou,
budou a nebudou,
to vše zbude jen náhodou.

Den jako druhý,
snad i první byl,
nezůstane mým a tvým,
spolčen v nás i ostatních byl.

Jitro pryč odchází,
svůj den si sebou bere,
už jen noc kolem prochází,
by vystřídala záře.