Celý život čekáš na lásku,
co usmívá se v dešti...
blízko ránu tiše umírá...
už po tisící,
aby znovu ožila
po tisící...

Hledáš ji ve vlasech,
v linii mezi páteří a nebem,
ve slově, v doteku, v myšlence
po tisící už
jak své milence,
malé prodavačce něhy, dáš
po tisící...

A vrbu nad čelem,
co stínila ti vrásky,
vysadíš někde,
kdesi...
tam, v přívlastcích té lásky...
tam, po tisící...