Jednou Tě budu malovat
po hmatu
steskem
do tmy, do paměti

a chvíli toužit
toužit po prokletí
i kdybys mě jen chvíli krad´.

V bezhvězdné samotě roztínat svá ticha
špičkami nehtů růží od Jericha
za nocí
plných nesnění

přeněžnou rudkou do Tvých očí
namaluju Ti pod obočí
dva anděly
mé spasení

Pak zoufale si budu přát
ať se jak řeka
vléváš do mých břehů

pro smělý dotek
pro maličkou něhu
abys mě zase
chvíli krad´...