Je to ten den,
kdy ti slunce stéká po tváři,
teplé jako roztavená čokoláda,
vniká do tebe tvými pootevřenými ústy.

A ty se chvěješ,
jako rozpálený vzduch,
rty šeptáš ne,
ale oči prosí ano.

Ptáci strnou v letu,
srdce zvonů bijí zhluboka,
nemůžeš se dopočítat,
těch vteřin které mají přijít.

Ten den kdy hory se milují s nebem,
v malé smrti letní bouře,
padají stromy i s kořeny,
a najednou je spousta času.