Ve flanelovém pyžamu
se choulíš do peřin
takže i bez hodinek
poznám že večer zvážněl
A že tvůj večerní úsměv
ti obzvlášť sluší

Zůstaň ještě
rozmlouváš mi neklidnými rtíky
laskáš mě a poutáš úsměvem

Jenže je pozdě
S povzdechem se halím do kabátu
ač ve vějíři zbyl ti
ještě úsměv ženy
snad někdy

Narazím si čepici
A vím
že na dně svých úsměvů
jsi pro mě nahá

Smotám si tkaničky
do krátké přesně rytmické
básničky s mašlí
a odcházím do ticha