Každým smutným dnem,
odchází se sluncem,
plno zla a strastí,
jež se další den vrací,

hned s ještě větší mocí,
do lidiček s myslí nevinnou,
krutostí svou, zlobu tlačí,
ta však v nich není novinkou.

Již dávno, plno let zpět,
nebylo špatností se zabíjet.
Nepomáhati druhým chybou není,
komu na ostatních asi záleží?

Kde se to však v nich vzalo?
Přec ta nenávist obchází
po zemi jen pár staletí,
že by se s ní lidstvo narodilo?

Tušíce co zlého dělají
se tomu, žel jen smáli,
Netušíce co způsobily jejich činy,
nikdy co bylo špatné nepochopili...

Toť jejich chybou jest,
chtěli by jen smrt svést
a vysmívat se jí do černých očí,
proklínám je, ať mají život kratší!