Až mráz opadá stromům šat,
v němž budeš kráčet do nebes,
o něco míň Tě budu znát,
málo tu budu pro Tebe.

Až rozpálíš na stromku první svíčku,
zašeptáš Ježíšku přeju si..
Zalepím naposled jizvu na víčku,
dál už si přát nic nemusím.

A bude tiše, ticho v nás, či spíše,
zamčená komnata lásky a chtíče,
jako nedopitá číše.

Souzeni až za pár dalších let,
co nám vzal náš dnešní svět..