Psala mi dívka Jenn,
o tom jak každý den,
a noc jí bolest budí,

jak v s sebe schoulená,
drží si kolena,
a jak moc to studí,

když dochází,
jak snadné je být v nesnázích
a těžké z nich najít cestu ven,

a smířit se s tím, co je
a vyrazit do boje,
s šancí půl napůl jen,

jak loďka z papíru,
točí se ve víru,
procedur a vyšetření,

hledat záchytný bod,
když jde o život,
jak moc člověka změní,

když dochází,
jak snadné je být v nesnázích
a těžké z nich najít cestu ven,

a smířit se s tím, co je
a vyrazit do boje,
s šancí půl napůl jen,

když svět se promění
v tabulku okenní
a ta v plátno filmové,

a z jistoty,
zbudou jen šlápoty,
v kouli sněhové,
sněhové,

tak já doufám Jenn,
že Tě vyvedou z té koule sněhové ven,
posílám Ti šlápoty a píseň
zpívám Tobě jen.